Reklama
 
Blog | Michael Vilimek

Asijská Rošáda

Je málo známým faktem, že všechny hlavní řeky Číny plynou směrem na východ a stejně tak tradičně plyne rozdělení moci. Po tisíce let vše do čeho se Čína kdy pustila mělo přímý dopad na její sousedy a je jasné, že tradiční Čínská kultura polořila základy kultur Jižní Koreje, Japonska a dalších dnešních států. Je třeba také ale připomenout, že ne vždy se její sousedé Číně klaněli a mají dlouhou historii odporu vůči Čínské moci.

Pokud si někdo myslí, že Čína by se mohla přiklonit směrem k demokracii za našeho života, tak se očividně zbláznil, protože jediné existující demokracie v regionu mají blíže k vesnicím které stavěl Potěmkin než k demokracii tak jak ji známe a to i přes dlouhodobou podporu ze Spojených států. Demokratická Čína vždy existovala pouze v říši snů a to i před nedávným ustanovením Presidenta Xi Jinpinga jako nového císaře na doživotí. V první řadě bychom si neměli utvářet náš názor na dění v Číně a v Asii obecně na základě naší Evropské zkušenosti a pak aplikovat naše doměnky na tak radikálně rozdílné prostředí kterým Asie bezpochyby je. My žijeme v demokracii, protože demokratické ideály se v Evropě objevily již v naší dávné historii. Naneštěstí, nic takového se v celé historii Číny nepřihodilo.

Je naprosto jasné, že Xi Jinpingův zájem na získání moci podobné té kterou vládl Mao Zedong je tah, který je plně v souladu s hrou kterou Čína již nějakou dobu hraje. Nejdříve totiž přišla tichá námořní expanze do Jihočínského moře, kde Čína začala měnit malé neškodné ostrůvky ve vojenské základny, které Číně takto umožňují kontrolu důležitých námořních cest. S touto expanzí také ruku v ruce přišla expanze finanční. Konkrétně Čína investuje do chudých zemí se zásobami nerostného bohatství, které Čína velice nutně potřebuje jelikož svých surovin má na svém území velice málo. Čína tedy už několik let buduje své ekonomické impérium s pandí tváří a po většinu doby tak činí naprosto bez povšimnutí.

A co tedy ti sousedé? Jistěže sousední země o této Čínské hře dobře ví. Někteří, jako třeba Filipíny, se rozhodli přidat na Čínskou stranu doufajíc v bohatý lup. Rodrigo Duterte, Filipínský prezident, přes svou bohatou rétoriku jasně míří svou zemi směrem k Číně a to naprosto bez ostychu. Z jeho pohledu je to totiž jediný logický krok. Spojené státy už dávno ztratily o Filipíny zájem a jiné země v regionu již dlouho shlíží na Filipíny spatra. Kromě Filipín je také třeba zmínit Vietnam ze kterého již nejakou dobu slýcháme jak se spolu tito komunističtí soudruzi nemají tak úplně rádi, ale nemějme plané naděje. V nedávné době se šířila zpráva o tom jak Čínský režim upevňuje cenzuru a tvrději zakročuje proti jeho odpůrcům. Vietnamu, který je obvykle v těchto opatřeních znatelně mírnější, netrvalo dlouho než přistoupil k podobným opatřením. Na povrchu to možná vypadá, že vřelé vztahy mezi soudruhy chladnou, ale jde spíše jen o uraženou pýchu Vietnamu.

Jsou tu ale také tací, kteří Číně odporují otevřeně. Taiwan, Korea a Japonsko se málokdy nechávají rádi Čínou sekýrovat, ale i zde je málo pozitivního. Pozice Taiwanu, jako země neuznané většinou států světa, je silně závislá na počtu zemí které jej uznávají jako oficiální stát a těchto států je velmi málo. Tyto státy jsou většinou chudé Africké země kterým k takovému uznání pomůže pouze notná dávka finanční pomoci a přestože několik let vládlo mezi Taiwanem a Čínou jakési dotační příměří a Čína se nesnažila Taiwan nijak agresivně přeplatit, nyní se vítr otočil a všichni víme kdo má do kapes hlouběji.

Zatím co USA pochoduje od Asie pryč, Čína rozevírá své bratrské objetí. Korea se zmítá v politických skandálech a Japonsko trpí obrovským dluhem a slabou ekonomikou. Celkový výhled nevypadá nijak růžově, ale neklesejme na duši, protože nic není ztraceno. Čína je možná ekonomickým tigrem velikosti slona, ale tento tigr je už dlouho na steroidech. Má slabá kolena, křehké kosti a dřevěné zuby. Tento tigr potřebuje mít ty ostatní v regionu ve své smečce, jinak sám padne za oběť trhu a vlasním chybám. Naším cílem musí být zabránit vytvoření takové podpůrné smečky. Evropa musí nahradit vadnoucí vliv USA s vlastnímy trhy a blíže k nim připoutat ty Asijské. Číně pak nezbyde nic jiného než mír a jednou se možná integruje do systému kde pravidla určujeme my. Nedělat nic ani nepřichází v úvahu.

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama